Natalja Ključarjovová, ruská prozaička, básnířka a žurnalistka, vydala svůj knižní debut, básnickou sbírku Bílí pionýři, v roce 2006. Ve stejném roce už jí časopisecky vyšla novela Rusko – vagon třetí třídy, jíž do knižní podoby přepracovala o dva roky později. Od té doby Ključarjovová napsala ještě další tři prózy – knihu SOS (2009) a povídky Vesnice hlupáků (2010) a Do Afriky, kam jinam? (2011). V českém překladu novelu Rusko – vagon třetí třídy vydalo nakladatelství Eroika jako první a zatím jedinou autorčinu knihu u nás.
Příběhem provází dvacetiletý mladík jménem Nikita, který se po rozchodu se svou studentskou láskou, svébytnou a anarchistickou Jájou, rozhodne přerušit studia na univerzitě a odejde hledat sebe a svoje „ruství“ mezi tu nejnižší vrstvu ruského obyvatelstva. Čtenář je tak svědkem Nikitovy cesty tamější krajinou ve vagoně třetí třídy a jeho setkávání s lidmi nejrůznějších vyznání, profesí a charakterů. Během tohoto putování, kdy Nikita vyslýchá životní příběhy svých spolucestujících, se zároveň snaží nalézt svou úlohu ve světě, pokouší se vytvořit si postoj k Rusku a v neposlední řadě také objevit jakousi „ruskou duši“.
Mezi desítkami naprosto odlišných, komických a mnohdy až příliš schematických postav, jež na své pouti za Ruskem usměvavý student poznává, ale vyvstává otázka, zda se skutečně jedná o „ruskou duši“, či jsou takovéto osobnosti k nalezení všude na světě. Učitel zeměpisu Alexandr Anatoljevič, jemuž pro jeho zoufalou snahu o důstojný život v jejich osadě nikdo neřekne jinak než Blahoslavený Sašenko, seschlý filozof se třemi vysokými školami, který se přesto stal bezdomovcem, osmdesátiletá Taisija Josifovna, jež nešťastnou shodou okolností přišla o pas a tak musí přespávat v místnosti pro domovnice jednoho cizího věžáku, to je jen nepatrná část z přehlídky bizarních charakterů, jež v celém příběhu hrají stěžejní roli.
Pro její čtivost, hutnost a všudypřítomný humor si tuto kratičkou novelu jistě oblíbí milovníci současné literatury a všichni ti, jimž nevadí jadrnost a syrovost textu. Požitek ze čtení pak ještě umocňuje rychlý dějový spád a bohatá slovní zásoba, vedle nichž nechybí ani nápaditá přirovnání a spousta metafor. Čekáte-li ale, že po jejím přečtení objevíte dnešní Rusko, pak vás pravděpodobně nemine zklamání. Žádné prvky charakteristické pro tuto velmoc totiž nenajdete. Snad kromě typicky ruských jmen, názvů měst a špetky nevinného šílenství, která jako by žádnému pravému občanovi Ruska nesměla chybět.
Příběhem provází dvacetiletý mladík jménem Nikita, který se po rozchodu se svou studentskou láskou, svébytnou a anarchistickou Jájou, rozhodne přerušit studia na univerzitě a odejde hledat sebe a svoje „ruství“ mezi tu nejnižší vrstvu ruského obyvatelstva. Čtenář je tak svědkem Nikitovy cesty tamější krajinou ve vagoně třetí třídy a jeho setkávání s lidmi nejrůznějších vyznání, profesí a charakterů. Během tohoto putování, kdy Nikita vyslýchá životní příběhy svých spolucestujících, se zároveň snaží nalézt svou úlohu ve světě, pokouší se vytvořit si postoj k Rusku a v neposlední řadě také objevit jakousi „ruskou duši“.
Mezi desítkami naprosto odlišných, komických a mnohdy až příliš schematických postav, jež na své pouti za Ruskem usměvavý student poznává, ale vyvstává otázka, zda se skutečně jedná o „ruskou duši“, či jsou takovéto osobnosti k nalezení všude na světě. Učitel zeměpisu Alexandr Anatoljevič, jemuž pro jeho zoufalou snahu o důstojný život v jejich osadě nikdo neřekne jinak než Blahoslavený Sašenko, seschlý filozof se třemi vysokými školami, který se přesto stal bezdomovcem, osmdesátiletá Taisija Josifovna, jež nešťastnou shodou okolností přišla o pas a tak musí přespávat v místnosti pro domovnice jednoho cizího věžáku, to je jen nepatrná část z přehlídky bizarních charakterů, jež v celém příběhu hrají stěžejní roli.
Pro její čtivost, hutnost a všudypřítomný humor si tuto kratičkou novelu jistě oblíbí milovníci současné literatury a všichni ti, jimž nevadí jadrnost a syrovost textu. Požitek ze čtení pak ještě umocňuje rychlý dějový spád a bohatá slovní zásoba, vedle nichž nechybí ani nápaditá přirovnání a spousta metafor. Čekáte-li ale, že po jejím přečtení objevíte dnešní Rusko, pak vás pravděpodobně nemine zklamání. Žádné prvky charakteristické pro tuto velmoc totiž nenajdete. Snad kromě typicky ruských jmen, názvů měst a špetky nevinného šílenství, která jako by žádnému pravému občanovi Ruska nesměla chybět.
Rusko - Vagon třetí třídy
autor: Natalja Ključarjovová
nakladatelství: Eroika
překlad: Jaroslav Šedivý
počet stran: 136
vazba: brožovaná
Přečtěte si víc o knize Rusko - Vagon třetí třídy
Publikováno 13. 8. 2014 na webu KlubKnihomolů.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat